V sobotu 12. 3. jsme s našimi světluškami vyrazili na Hastrmanskou výpravu. A kam jsme to vlastně jeli? Do Brniště na „Stezku hastrmanů“. Na výpravu se k nám přidalo několik skautů a jedna skautka.
Už jen čekání na vlak byl zážitek. Zpoždění 25 minut. “To ten přestup v České Lípě, na který máme 2 minuty, asi nestihneme.” Už hlásí příjezd vlaku. Děti se rychle loučí s rodiči a naskakujeme s prosíkem, aby na nás náš další spoj počkal. Asi po 5-ti minutách, co jsme si zakoupili lístky, se pan průvodčí vrací. “Mám pro vás špatnou, ale i dobrou zprávu. Ta špatná je, že na nás spoj, kterým chcete pokračovat, nepočká.” My už rychle vymýšleli scénáře, co tedy budeme dělat. Pan průvodčí pokračuje: ” A ta dobrá zpráva je, že jsem mluvil s kolegou. Jede rychlíkem, který sice v Brništi nestaví, ale zařídil jsem, že vám tam zastaví. Počkáte si asi 20 minut v České Lípě na nádraží.” My s úžasem děkujeme, že byl tak ochotný a zajistil nám náhradu a ještě jako V.I.P. se zastávkou jen pro nás.
Stezka začíná na brnišťském nádraží. Jedna světluška jela vlakem poprvé a moc se jí to líbilo. Od nádraží jsme se vydali po zeleně značené cestě lužním lesem, kolem rybníka, přes náměstí až k ekocentru, kde jsme si odskočili ještě na stezku „Sochy ve skalách“. Díla zde jsou inspirovaná lesem, sny a legendami. U velkého srdce z proutí jsme „ošátkovali“ nové světlušky a oficiálně je tak přijali do našeho světluškovského roje. Poté jsme pokračovali po hastrmanské stezce. Udělali jsme si také krátkou zastávku u „Zahrádky Paní Zdislavy“. Je zde malé arboretum a v dřívějších skalních obydlích jsme viděli skřítky, vodníka a línou žábu. Odtud vedla stezka zpět k nádraží. Na cestě nás provázeli dřevěné sochy vodních živočichů a jiných zvířat, víl, hastrmanů, ve skalách pak trolové, lesní bohyně a strážci lesa ve všech podobách. Všichni statečně šlapali a při prohlídce výtvorů lidských si užívali i krásného počasí. Světlušky během cesty hrály bingo, kdy vytištěné obrázky hledaly v terénu. Skauti zase dostali souřadnice několika „kešek“ a snažili se je najít. Jak světlušky, tak skauti byli úspěšní.
Nezapomenutelný určitě bude i piknik u rybníka Vratislav, který hlídá hastrman VRÁŤA I. a JEDINÝ. Při zastávce na oběd se nás Vážka ptá, jak dlouho se tu zdržíme. “Alespoň 20 minut?”. Odsouhlasíme, že určitě ano. Vážka si donesl ingredience a uvařil si vlastní buřtguláš přímo u rybníka! Z batohu začal tahat plynový hořák, buřty, ešus, nůž…Prostě vše potřebné. Jen zapomněl lžíci. Čím nakonec jedl buřtguláš, ptáte se? Arpinka si s sebou z auta ještě před odjezdem z Bělé vzala pytlík s rouškami, kde mimochodem měla i dvě plastové lžíce.
A cesta zpátky? Vlaky měly zpoždění a my znovu doufali, že nás průvodčí zachrání. A taky, že ano! Velmi ochotný pan průvodčí si s námi povídal. Zanedlouho volal kolegům z dalšího přípoje, aby na nás počkal. A povedlo se. Ještě nám pro každé dítko dal dětskou vlakovou jízdenku, kterou si nalepili do deníku.
Výprava se opravdu vydařila. Všichni máme spoustu nových zážitků a už se těšíme na další.
Jeřabinka a Arpi
Fotky z výpravy: