Rubriky
VÍTEJ MEZI BĚLSKÝMI SKAUTY!
Rubrika: Středisko
Akce celého střediska
Každý moc dobře ví, že rok 2020 by se dal shrnout jedním slovem = pandemie. Vše je nejisté. Stejně tak nejisté bylo, zda se k nám dostane i letos betlémské světlo.
Vždy se skupinka skautů jako zástupci vydají do Rakouska, kde světlo na mezinárodním setkání skautských delegací převezmou a dopraví k nám. To se po celé republice rozveze.
Letos tomu bylo trochu jinak. Proběhl online stream ceremoniálu a světýlko převzali skauti na hranicích s Rakouskem.
V sobotu 19. prosince skauti ze všech koutů republiky rozváželi vlaky do všech měst a obcí. Na nádraží připalovali svým bratrům a sestrám.
Tak tomu bylo i u nás v Bělé pod Bezdězem. V 10:56 přijel vlak, my si rozsvítili lucerny. Bylo to hodně rychlé, protože měli krapet zpoždění a průvodčí nás popoháněl, abychom si pospíšili.
Přesunuli jsme se do místního kostela Povýšení sv. Kříže a zapálili svíčku panu farářovi. Jak to tam probíhalo? Podívejte se na video na našem střediskovém Instagramu.
Od 11.30 – 12.30 jsme zapalovali místním obyvatelům na Masarykově náměstí v altánu. Vše s ohledem na dnešní opatření -roušky, dezinfekce a rozestupy. Hodinku v chladném sobotním dopoledni jsme se bavili, občerstvili čokoládou (za ni děkujeme panu faráři!) a toffifee (děkujeme Phoebe!) a po delší době viděli známé tváře.
I když jsme na sobě museli mít roušky, poznali jsme, že se pod ní každý usmívá.
Kdo nestihl zajít pro světýlko v sobotu je ještě jedna možnost!
VE ČTVRTEK 24.PROSINCE U ČESKÉ BRÁNY OD 9:30 DO 10 HODIN. SVÍČKY A LUCERNY S SEBOU.
DĚKUJEME!
Tak za rok zase!
Více informací o betlémském světle najdete na stránkách www.betlemskesvětlo.cz .
Fotograf: Roman Arlt
Rubriky
Brigáda “na dřevo”- díky!
V sobotu 30. 5. proběhla v našem středisku brigáda „na dřevo“. Kromě několika členů Svornosti se jí zúčastnili i 4 tatínci a 1 maminka od našich svěřenců.
Řezalo se, štípalo, rovnalo a práce nám šla pěkně od ruky. Společnými silami jsme zpracovali opravdu velké množství dřeva a udělali si pořádnou zásobu, aby nám v chladných dnech nebyla v klubovnách zima.
Všem zúčastněným patří velké DÍKY!!!
za skautské středisko Svornost
Jeřabinka
V sobotu 30. 5. 2020 od 9 do 17 hod proběhne brigáda na dříví. Bohužel jen jedna z mála akcí, kterou jsme nemuseli zrušit. Prosíme tatínky (a v omezeném počtu i starší skauty a skautky o pomoc), ať si uděláme dobrou zásobu na topení na zimu. Je potřeba s sebou přinést podepsanou bezinfekčnost. Dospěláci mohou podepsat až na místě. Další detaily i bezinfekčnost jsou na letáčku:
Možná to vypadá jako obyčejná desková hra, třeba jako Člověče, nezlob se, ale nenechte se mýlit. Zathura vás vtáhne do děje, je reálnější, než si myslíte; jak jednou začnete hrát, už není cesty zpět, musíte dohrát.
Rubriky
Zamykání Březinské studánky
Je 9h ráno a u České brány se shromáždila velká skupina skautů, rodičů a přátel. Klasicky někteří nestíhají, tak vyhlašujeme akademickou desetiminutovku. Už nastal čas odchodu, ale než vyrazíme, společně se vyfotíme u brány. Rádio: „A nemáme už dost těch fotek z Březinky?“. „Fotek není nikdy dost!“, odpověděla jsem. Z parkoviště spěchají Jahůdka a Tonda s maminkou, aby se s námi také zvěčnili na památku.
Poté vyhlašujeme oblíbenou celodenní hru – kolíček. Tentokrát necháme kolovat dva, protože nás je hodně. Na začátku se někomu nenápadně připne kolíček a dotyčný, až si ho všimne, musí kolíček předat dalšímu. Smiley s Veve se na nás během vteřiny vrhají, že chtějí být ty, které určí první oběť a my jim tu radost udělaly. Nenápadně se ztrácí v davu a jdou na to!
Vedoucí se courají vzadu, tedy spíše přizpůsobují rychlost chůze pomalejším účastníkům. 😀 Všichni už dole netrpělivě čekají na pokyny. „Kdo má hrábě, ať hrabe od studánky k lesu. Kdo nemá, ať si půjčí od těch, co se o ně jenom opřeli.“ 😀 Někdo se vrhl na hledání klacků na opékání, někdo jde pro dříví na zátop, někdo připravuje ohniště a ti nejmenší si najdou vlastní zábavu – prozkoumávání lesa. Je mokro, a tak doufáme, že budeme mít štěstí a budeme si moct opéct buřty. Pro jistotu jeden z rodičů s sebou nesl třísky a malá polínka. Taky nosíte dříví do lesa? My běžně.
Po úklidu a obědě je čas na rituál. Stoupneme si do Gilwellského kruhu, Veve nachystaná s klíčem u studánky, aby ji zamkla. Řekneme společně kouzelné zaklínadlo: „Zavíráme Březinskou studánku ke dlouhému zimnímu spánku.“ Pak pošlu stisk a když se ke mně vrátí, sbalíme se a jdeme zpátky do města a cestou do pytlů sbíráme poházené odpadky.
Máme ještě herní pauzy. Jednu hned nad kopcem. Opět oblíbená hra – panda. Všechny dětičky se drží stromu jako panda a nesmí se dotknout země. Někteří se pustili během pár vteřin, ale měli jsme rekordmany, a to hned dva, kteří by vydrželi snad přes celou noc. Smiley a Nikolas – přes 4 minuty. Za svůj výkon dostali sladkou odměnu a šlapali jsme dál. Další zastavení na hřišti u háječku – hrajeme záchodovou vílu, molekuly a Gordický uzel.
A kolik nás celkem bylo? Dvě vedoucí, jeden rover, jedna rangers, čtyři skauti, pět skautek, sedm světlušek, deset vlčat, devět maminek, tři tatínkové, dva pejskové, jeden kočárek s miminkem a deset kamarádů neskautů.
Všem děkujeme za krásně strávený půlden a budeme se těšit opět na jaře na otvírání Březinské studánky.
Arpa
V sobotu 16. 11. 2019 opět zavřeme Březinskou studánku k zimnímu spánku 🙂 Sejdeme se u České brány v 9 hodin. Nažhavte hrábě, pobalte rukavice, vuřty na opékání a hlavně úsměv na tváři. Vemte kamaráda, mamku , taťku, prarodiče nebo souseda a přidejte se k nám 🙂
Rubriky
Záchrana Rumcajse
Středisková výprava do Jičína
Když k nám do střediska dorazil dopis od Rumcajse, dost jsme se lekli. Žádal nás totiž o pomoc, prosil, ať přijedeme a zachráníme ho. Neváhali jsme, sbalili batohy a vyrazili do Jičína. Sešlo se nás rovných 25.
Když jsme v pátek 29. 4. dorazili k Rumcajsovu srubu, jeho majitel celou naši výpravu uvítal s otevřenou náručí. Provedl nás svým rozlehlým domovem a ubytoval v podkroví.
Potom, co jsme se všichni posilnili maminčinými řízky, začal Rumcajs vyprávět svá trápení. Vedle srubu se na nedalekém kopci před časem usadily čtyři zlé čarodějnice, které sužovaly nejen jeho, ale i celý pohádkový svět. Chudákovi Rumcajsovi spořádaly i jeho věrného kamaráda jelena! Postupně moc čarodějnic rostla, až se Rumcajs s rodinou začal bát o život, a proto si nás přivolal na pomoc.
Ke zničení čarodějnic bylo nejdřív potřeba získat knihu pohádek. Ovšem ne jen tak ledajakou, ale kouzelnou. Místo jejího úkrytu však znali pouze světlonoši. Kdyby se totiž knihy zmocnily čarodějnice, nikdo by je nedokázal přemoct a nakonec by zničily celý pohádkový svět.
Rozdělili jsme se na dvě družstva, abychom zvýšili své šance na úspěch. Po západu slunce jsme se s pomocí mapy vydali hledat světlonoše. Stáli tam ve stínu; ani dobří, ani zlí; ani živí, ani mrtví, tváře bledé, oči tmavé, a temným hlasem pravili: „Splňte úkol přetěžký, vydáme vám svá tajemství!“ Z jejich černých kápí a blikajících luceren běhal mráz po zádech…
Úkoly byly velice náročné, ale nakonec jsme je zvládli. Horší bylo, že nás začaly nahánět čarodějnice, a pokud někoho chytily, zaklely ho a on srostl s někým jiným, třeba jako já s Mikym. Najednou byly všude! V zámeckém parku jsme se málem dostali do pasti. Plazili jsme se vysokou trávou tiše a nenápadně až k hádance:
„Čarodějnice odežene hned,
bez hnutí několik let
střeží knihu pohádek,
chrlí oheň drobátek!“
Co by to mohlo být? „Jičínský drak!“ vykřikla Maggie. No jasně, drak! proběhlo mi hlavou, kolem sochy draka jsme přece šli. Vydali jsme se nejkratší cestou k náměstí. A opravdu, pod dračími drápy se skrývala kouzelná kniha pohádek. Hodiny na věži odbíjely deset hodin a my jsme se vraceli unavení do srubu zavrtat se do spacáků.
Sobotní ráno bylo ve znamení radosti, že máme knihu. Teď jen získat recept na lektvar, který zbaví čarodějnice jejich moci. Mělo to však jeden háček – recept se skrýval v bažině, kterou hlídala jedna čarodějnice. Hned po snídani jsme se opatrně vydali na průzkum. Nakonec se ukázalo, že získat recept nebude zas tak těžké. Čarodějnice střežící bažinu byla neskutečně líná a pomalá, jen syčela a prskala, ale nikoho z nás nechytila. Vrhli jsme se na ni všichni, takže nevěděla kam dřív. Část dětí odlákala její pozornost, další jí nebojácně kradli části receptu za zády. Kupodivu mnohem těžší bylo rozluštit šifry, kterými byl recept napsán. Dalo nám to dost zabrat, ale nakonec jsme to zvládli!
Neváhali jsme pak ani chvilku a rozběhli se hledat potřebné ingredience. Rozdělili jsme se do několika, abychom byli rychlejší. Vše jsme stihli nasbírat ještě před obědem.
Když jsme se vrátili do srubu, čekalo nás nemilé překvapení. Oběd byl na stole, ale nikdo nikde, ani Rumcajs, ani naši vedoucí. Jen převrácené židle a rozhrabané věci. S hrůzou jsme četli vzkaz připíchnutý na zdi: „Unesli jsme Rumcajse! Pokud ho chcete zachránit, přineste kouzelnou knihu pohádek ve čtyři hodiny na kopec nad srubem!“
Když jsme se vzpamatovali, snažili jsme se uklidnit. Snědli jsme přichystaný oběd, umyli po sobě nádobí, trochu si odpočinuli a pustili se do přípravy lektvaru. Podařilo se nám rozdělat oheň a uvařit vodu v kotlíku, kam jsme nasypali všechny přísady přesně podle receptu. Hotovo! Napětí rostlo, hodina „H“ se blížila. Přemýšleli jsme o tom, že čarodějnice si to nenechají jen tak líbit, určitě si na nás připravily taky nějaký lektvar. Oblékli jsme si speciální obranné obleky zhotovené z pláštěnek, nabili každý svou zbraň a opatrně se vydali na kopec.
„Vrrrrrrrrr!“ přeletěla nám čarodějnice nad hlavou. Velmi pomalu a nesměle jsme stoupali dál.
„Pomóóóc!“ neslo se temným lesem. Chudáka Rumcajse zlé baby uvěznili ve vysoké věži nahoře na kopci. Dost nám zatrnulo, když jsme sledovali, jak rozzlobeně čarodějnice funí. Jejich zbraně byly mnohem větší a plné smrtelného lektvaru. Máme vůbec nějakou šanci?! napadlo mě. Už není cesty zpátky, část už se šplhá na kopec, další to berou podél, aby jim vpadli do zad. Trochu jsem se bála, ale přece v tom Rumcajse nenechám. „Vzhůru na ně!“ Boj to byl krutý a nemilosrdný, stál mnoho životů. Asi po hodině se nám podařilo prolomit obranu čarodějnic a ty se rozprchly do všech světových stran. „Klíč! Mají klíč od věže!“ křičel na nás Rumcajs seshora. Podařilo se nám pak chytit tu nejošklivější, které se na krku blýskal stříbrný klíč od mříže, a dali jsme jí co proto.
Šťastný Rumcajs nám radostně děkoval za vysvobození a vyhnání čarodějnic. Spokojeně jsme se vrátili do srubu, rozdělali oheň a každý si napíchl a ogriloval špíz, což se nám protáhlo do tmy. Někteří padli únavou, větší část výpravy si ale ještě udělala noční procházku do Valdštejnské lodžie.
V neděli ráno po snídani jsme si zabalili, rozloučili se s útulným srubem a vydali se na vlak. Cestou jsme se ještě stavili u Rumcajse v práci. Má vlastní ševcovnu, kde je k vidění kromě parádních bot i spousta zajímavých hraček.
Já s Mílou jsme jely zpátky do Prahy. Unavené, ale plné zážitků jsme se ještě v autobusu rozhodly, že se s vámi podělíme o své úžasné víkendové dobrodružství.
Fína (za přispění Míly a Jerry)