Je 9h ráno a u České brány se shromáždila velká skupina skautů, rodičů a přátel. Klasicky někteří nestíhají, tak vyhlašujeme akademickou desetiminutovku. Už nastal čas odchodu, ale než vyrazíme, společně se vyfotíme u brány. Rádio: „A nemáme už dost těch fotek z Březinky?“. „Fotek není nikdy dost!“, odpověděla jsem. Z parkoviště spěchají Jahůdka a Tonda s maminkou, aby se s námi také zvěčnili na památku.
Poté vyhlašujeme oblíbenou celodenní hru – kolíček. Tentokrát necháme kolovat dva, protože nás je hodně. Na začátku se někomu nenápadně připne kolíček a dotyčný, až si ho všimne, musí kolíček předat dalšímu. Smiley s Veve se na nás během vteřiny vrhají, že chtějí být ty, které určí první oběť a my jim tu radost udělaly. Nenápadně se ztrácí v davu a jdou na to!
Vedoucí se courají vzadu, tedy spíše přizpůsobují rychlost chůze pomalejším účastníkům. 😀 Všichni už dole netrpělivě čekají na pokyny. „Kdo má hrábě, ať hrabe od studánky k lesu. Kdo nemá, ať si půjčí od těch, co se o ně jenom opřeli.“ 😀 Někdo se vrhl na hledání klacků na opékání, někdo jde pro dříví na zátop, někdo připravuje ohniště a ti nejmenší si najdou vlastní zábavu – prozkoumávání lesa. Je mokro, a tak doufáme, že budeme mít štěstí a budeme si moct opéct buřty. Pro jistotu jeden z rodičů s sebou nesl třísky a malá polínka. Taky nosíte dříví do lesa? My běžně.
Po úklidu a obědě je čas na rituál. Stoupneme si do Gilwellského kruhu, Veve nachystaná s klíčem u studánky, aby ji zamkla. Řekneme společně kouzelné zaklínadlo: „Zavíráme Březinskou studánku ke dlouhému zimnímu spánku.“ Pak pošlu stisk a když se ke mně vrátí, sbalíme se a jdeme zpátky do města a cestou do pytlů sbíráme poházené odpadky.
Máme ještě herní pauzy. Jednu hned nad kopcem. Opět oblíbená hra – panda. Všechny dětičky se drží stromu jako panda a nesmí se dotknout země. Někteří se pustili během pár vteřin, ale měli jsme rekordmany, a to hned dva, kteří by vydrželi snad přes celou noc. Smiley a Nikolas – přes 4 minuty. Za svůj výkon dostali sladkou odměnu a šlapali jsme dál. Další zastavení na hřišti u háječku – hrajeme záchodovou vílu, molekuly a Gordický uzel.
A kolik nás celkem bylo? Dvě vedoucí, jeden rover, jedna rangers, čtyři skauti, pět skautek, sedm světlušek, deset vlčat, devět maminek, tři tatínkové, dva pejskové, jeden kočárek s miminkem a deset kamarádů neskautů.
Všem děkujeme za krásně strávený půlden a budeme se těšit opět na jaře na otvírání Březinské studánky.
Arpa